Jak přibíráme - Kalorie část VIII

Jak dietováním hladovíme – Kalorie část VIII

Překlad článku Dr. Jasona Funga

How Dieting Makes Us Hungry – Calories Part VIII

Weight Loss
Podívali jsme se na energetický výdej z dlouhodobého hlediska. Jaké jsou některé hormonální změny doprovázející ztrátu hmotnosti? Pro to se podívejme na tuto studii:
Long-Term Persistence of Hormonal Adaptations to Weight Loss
N Engl J Med 2011; 365:1597-1604 October 27, 2011 Sumithran P



Tato studie nabrala 50 pacientů, kteří dostávali tekuté koktejly (51% sacharidů). Prvních 10 týdnů experimentu dostávali pouze 500 kalorií za den. Průměrná ztráta hmotnosti byla 13,5kg. To by zatím šlo.

Dále jim byla předepsána dieta k udržení tělesné hmotnosti, založená na měření jejich energetického výdeje. Pacienti byli kontrolováni každé 2 měsíce a povzbuzováni k cvičení 30 minut denně. Poradili jim jíst sacharidy s nízkým glykemickým indexem a nízkotučnou stravu.

Tady věci nešly už tak dobře. I přes jejich nejlepší úmysly byla téměř polovina váhy nabrána zpět. Průměrně nabrali 5,5 kg od 10-62 týdne.



Hormonal Change
Účastníkům byla provedena hormonální analýza v týdnech 0, 10 a 62 na lačno a po standardizovaném jídle. Jaké byly výsledky?

První hormon, který sledovali, je ghrelin – říká se mu hormon hladu. V podstatě díky tomuto hormonu máme hlad.

Pacienti se cítili více hladoví v počáteční fázi ztráty hmotnosti, ale dokonce i po 62 týdnech je stále nárůst ghrelinu významný. Co to znamená? Znamená to, že se cítili více hladoví. Hlad je neopouštěl.

Další hormon, na který se dívali je peptid YY (PYY). Toto je hormon sytosti secernovaný z trávicího ústrojí jako odezva na bílkoviny a tuk. V podstatě nám PYY dává pocit sytosti. Také analyzovali hormon amylin a cholecystokinin, ale výsledky jsou podobné, takže jsem přiložil pouze graf pro peptid YY.

Opět, po úvodní fázi ztráty hmotnosti PYY klesl, ale i po 62 týdnech je PYY významně snížen (stejně jako amylin a cholecystokinin). Co to znamená? To znamená, že v odpověď po standardním jídle se pacienti cítili méně plní. Tento pocit nás neopouští.


Hunger and Desire To Eat

Tyto hormonální změny vznikají téměř okamžitě a trvají po neurčitě dlouhou dobu. Výsledky ohledně hladu a touhy jíst vidíte v tabulce Hundger and Desire To Eat. Po ztrátě hmotnosti se subjekty cítily více hladové a více toužily po jídle.

Už víme, že se pacienti na dietě cítí více hladoví. Ukazuje se, že toto není nějaké psychologické voodoo. Proč jsme hladoví? Mohou za to hormony.

Hormony hladu (ghrelin) byly vyšší a to způsobilo větší hlad. Hormony sytosti byly nižší (amylin, peptid YY a cholecystokinin) a tudíž se subjekty cítily méně syté a více toužily po jídle.

Dejme to dohromady a podívejme se na to z pohledu těla. Uvědomte si, že tělo funguje jako termostat s určitou stanovenou hmotností (BSW – Body Set Weight)

Předpokládejme, že naše BSW je 91kg. Můžeme snížit kalorie, ale poměr makronutrientů necháme stejný (např. 50% sacharidy, 30% tuky, 20% bílkoviny). Chvíli budeme hubnout – řekněme na 82kg.

Ovšem BSW je stále na 91 kilech. Tělo se bude zatraceně silně snažit, aby se na těch 91kg zpět dostalo. Bude se o to pokoušet téměř okamžite snahou zvýšit náš kalorický příjem. Dělá to pomocí zvýšení ghrelinu a potlačováním amylinu, peptidu YY a cholecystokininu (hormonů sytosti). To má vliv na náš pocit hladu a na touhu po jídle.

Ve stejnou dobu pokles váhy vede také k poklesu energetického výdeje. Tělo začne „vypínat“ svůj metabolismus. Jako jsme to viděli ve studiích o hladovění – pokles tělesné teploty, snížení srdečního rytmu, pokles krevního tlaku a pokles objemu srdce, vše jako zoufalá snaha zachovat energii.



To má také vliv na psychiku – obsesivní myšlenky na jídlo a neschopnost se soustředit.
Závěrečný výsledek – znovunabrání hmotnosti. To je samozřejmě dobře známo každému, kdo někdy držel dietu.

Jak vidíte, nemá to opravdu nic nic NIC do činění s nedostatkem silné vůle či jiným druhem morálního selhání. Je to jednoduše jen hormonální skutečnost života (pzn. překladatelky. Já osobně si myslím, že je to ještě malinko složitější než jen dáno hormonálním podkladem. Vnímám účast i dalších faktorů. O tom si snad časem průběžně povíme.). Cítíme se hladoví, unavení, depresivně a je nám zima. Toto jsou všechno reálné a měřitelné účinky kalorické restrikce.

Zde je to podstatné. Soustředěním se pouze na kalorie a jejich restrikci (Primární Redukce Kalorií – CRaP) ignorujeme skutečnost, že ztráta hmotnosti touto metodou vyústí v zoufalou snahu se navrátit zpět na původní hmotnost. Máme hlad a tělo zpomaluje metabolismus, aby zachovalo kalorie, abychom mohli opět nabrat. Je to prakticky zaručené.

V podstatě všechny dlouhodobé studie dietování ( jako třeba masivní Women’s Health Initiative) ukazují znovu nabrání hmotnosti. Vlastně vás ani nemusím přesvědčovat. Hluboko v sobě už dávno víte, že je to pravda.



Toto je potom začarovaný kruh jedení málo. Začínáme jedením méně. Něco zhubneme. Pak náš metabolismus zpomalí a hlad narůstá. Začínáme znovu nabírat něco na váze. Nyní znásobíme naše úsilí snahou jíst ještě méně.

Zase zhubneme, ale opět oškubeme a snížíme náš energetický výdej a zvýšíme hlad. Začínáme znovu nabírat. Tento koloběh pokračuje dokud je únosný.

V tomto momentě nemůžeme pokračovat v této dietě a navrátíme se k původní váze. Přátelé, rodiny, zdravotníci nyní obviňují oběť tím, že si tajně myslí, že je to „naše chyba“, že jsme nedokázali shodit. Tak nějak víme, že jsme selhali. Stalo se nám to všem – i lékařům. Zní vám to povědomě? Jo, myslel jsem si to.

Originál článku ZDE.


Kalorie část VII.


Začít můžete čístí první ZDE.



Copyright Dr. Jason Fung pro Intensive Dietary Management . Citování nebo přejímání textů je možné pouze se souhlasem autora!